Zpráva z cvičné expedice programu DofE, 2017
V pátek 26.5. 2017 jsme vyrazily na naši cvičnou expedici stříbrné úrovně DofE, cíl byl jasný - zmapovat sakrální stavby na naší trase, která opisovala Svatojakubskou cestu. Funkce byly rozděleny: Maruška měla nejdokonaleji nastudovanou mapu, Adélka měla na starost, abychom cestou nepadly hlady, Blanička byla jmenována vrchním lékárníkem a mezi Barču a Natku se rozdělily další potřebné věci jako vařič, plynové bomby, voda na vaření a také starost, v čem budeme spát. Zbylé věci byly rovnoměrně rozmístěné mezi nás všechny.
Naším startovním místem byla škola, kde ještě před cestou proběhly poslední kontroly věcí a zároveň naše první kontrola s vedoucími. A pak nastal čas vyrazit na naši třídenní cvičnou expedici ve směru Klatovy, Plánice, Nepomuk, Blovice.
Náš první den probíhal hladce, procházely jsme přes Čínov, Kydliny a Habartice. Časově jsme to měly výborně naplánované, a protože nám počasí přálo a cesta nám hezky ubíhala, mohly jsme se tak v klidu na několika místech najíst. V odpoledních hodinách okolo 4. jsme se dostaly k pátečnímu nocovišti, stačilo najít jen ten správný plácek, postavit stany a zrelaxovat se na další den. Uvařily jsme první povinnou teplou večeři, potom se nechaly zkontrolovat a nakonec jsme zalezly do stanů a šly spát.
Druhý den ráno jsme se časně probudily a ještě v polospánku vše sklidily, nasnídaly jsme se a v tu chvíli už nastartované vyrazily. Čekal nás zase kus cesty, dlouhý tak akorát, abychom mohly v tom úmorném vedru jít klidným krokem přes Kvasetice, Lovčice, Velký Kámen a Kozlovice až k Nepomuku. Když jsme konečně zahlédly v dálce náš cíl, zbýval už jen kousek po klikaté silnici a my dorazily k šibeničnímu vrchu, dnešnímu, tedy sobotnímu nocovišti. Ačkoliv historie tohoto místa byla divoká, my jsme se tu zabydlely v klidu. Přespaly jsme na kraji lesa, kde jsme našly skvělý plácek, jak pro stany, tak na vaření. Bylo tu sice dost komárů, ale náš repelent byl dostatečně účinný na to, abychom se jich zbavily. Po dlouhém dni jsme se tedy najedly nějakého pořádného teplého jídla a už jsme jen očekávaly další kontrolu, po které jsme zalezly do stanů a během chvilky usnuly.
Třetí den opět Slunce pálilo a cesta byla skoro stejně dlouhá jako předchozí dny, ale vidina domova a odpočinku stupňovala naši únavu. Alespoň, že už batohy trochu odlehčily od jídla a vody na vaření. Vstaly jsme zase brzy a vydaly se na cestu. Prošly jsme skrz Ždírec, a když jsme dorazily do Číčenic, tak už nám zbýval jen kousek a náš cíl mohl být splněn. Do Blovic jsme dorazily včas, na nádraží jsme si odložily batohy a už jsme si jen užívaly toho skvělého pocitu dokončení.
Cestou jsme narazily na obrovské množství všelijakých křížků, malých, velkých, někdy zdobených, jindy už úplně zarostlých. Minuly jsme hned několik kostelů, v menších vesničkách kaplí a kapliček a ke všem těmto objektům se ještě přidalo pár památníků a dva hřbitovy. Náš cíl byl splněn, na vlastní oči jsme se přesvědčily, že tudy Svatojakubská cesta nevede jen tak, a že má opravdu poutní význam právem. Po všech těch našich cestách si už teď můžeme říct, že máme takovou malou pouť za sebou, ale ta největší nás teprve čeká, ta je stále ještě před námi...
(zp)
